KLOKART

Eva Samková

Stále pozitivně naladěná úspěšná sportovkyně, olympijská vítězka ve snowboardcrossu z roku 2014 a mistryně světa 2019, Eva Samková je další známou osobností, která se rozhodla vytvořit vlastní kolekci pro Klokart a pomoci tím dětem v Klokánku.

Přestože Evu vídáme neustále s úsměvem na rtech, tak i ona má za sebou těžké životní chvíle a ve svých 27 letech už nemá žádného z rodičů. Díky nim prožila krásné dětství, které by přála každému. Proto se rozhodla zařadit se mezi další známé osobnosti a pomoci tak dětem, které v životě takové štěstí neměly.

Pro svoji kolekci zvolila motiv návštěvy. Každého, kdo někoho ztratil, občas napadne, že by si takovou návštěvu, alespoň krátkou, přál. Probrat novinky, poprosit o radu, vidět se, slyšet se. A pro ty z nás, kdo nějakou důležitou návštěvu odkládáme, je to takové malé připomenutí, že není nač čekat. Koneckonců, i my sami jsme tady jen na návštěvě, tak bychom toho měli pořádně využít.

 

Jste velmi aktivní člověk, navíc máte těsně před olympiádou, přesto pomáháte různým charitativním projektům. Jak to všechno stíháte?/Je pro Vás pomoc druhým důležitá?

Pomáhat mi nepřijde nic výjimečného a ani se tak díky tomu necítím. Přijde mi to jako samozřejmost, a protože se mám dobře, tak ráda aspoň trochu někde pomůžu nebo podpořím projekt, který pomáhá. Je to asi díky tomu, jak mě rodiče vychovali a šli nám příkladem. Tak to mám v sobě zakořeněné a je to nějakou mojí přirozenou součástí. Takže ano,  je to pro mě důležité, ale myslím, že všude kolem je plno dalších lidí, kteří pomáhají víc než já. 🙂

 

Proč jste se rozhodla právě pro Klokart?

Přijde mi to jako moc hezká forma pomoci. Je to spojení něčeho kreativního (vytváření motivu), což mě baví a ještě z toho má člověk dobrý pocit, že trochou svého času a svým jménem mohl něčemu pomoct. Protože když už je člověk veřejně známá osobnost, tak je super, že to může přetvořit v něco víc a někomu pomoci.

 

Jaký příběh skrývá Váš motiv a proč jste se rozhodla právě pro ducha?

Je to celkem minimalistický motiv, který každý může pochopit po svém a to mě na tom taky baví. Vytvořila ho pro mě moje kamarádka a ilustrátorka Nika Vacková, které jsem vyprávěla svoje pocity, a to, co bych do svého motivu chtěla promítnout. Nápad, tedy spíš jen pocit vzešel z toho, když jsem jednou poslouchala písničku Visiting Hours od Eda Sheerana. Ten pocit, když ztratíte někoho blízkého, ale jednou za čas byste ho chtěli navštívit, tam někde nebo on by přišel za vámi. Chtěli byste si s ním popovídat, říct mu, co je nového, a že vám chybí. A pak se mi to spojilo s Klokánkem.Je to vlastně o tom, že se snažím pozitivně zpracovat ztrátu blízkého člověka a ta představa, že bych si s ním jednou za čas mohla promluvit mě uklidňuje a pomáhá mi se s tím vyrovnat. A za třetí se to dá otočit i na to, že my všichni jsme tady taky na návštěvě.

 

Kdybyste měla tu možnost, jak byste dopomohla k tomu, aby bylo méně ohrožených a týraných dětí v České republice?

Podporovala bych a pomáhala organizacím, které se v této problematice angažují a organizacím, které se snaží o prevenci a komunikují se státními organizacemi, aby se mohly měnit zákony, které pomohou ke snižování počtu ohrožených a týraných dětí a celý problém, aby se řešil systematicky a bylo dostatek financí v tomto sektoru.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace