KLOKART

Rudolf Havlík

Spisovatel, scénárista, režisér, vášnivý cestovatel a především muž s velkým srdcem Rudolf Havlík se vrhl po hlavě do pomoci Fondu ohrožených dětí. Stal se ambasadorem a ochráncem našich dětí a pro Klokart vytvořil nový motiv. Po úspěšném optimistickém motivu s názvem Dobrý den! přichází modifikace Zítra je taky den. „Všichni poslední dobou zbytečně moc spěcháme, chceme všechno hned, a když to nedostaneme, jsme z toho špatní, protože máme pocit, že nám snad něco uteče. Neuteče! A životem jsem si ověřil, že někdy je lepší počkat, že ráno bývá opravdu moudřejší večera.

 

CELOU KOLEKCI NALEZNETE ZDE

 

ROZHOVOR

Rudo, ve svém dojemném příspěvku na sociálních sítích ses nazval ambasadorem Fondu ohrožených dětí. Co si pod tím představit?

Znamená to, že tu jsem proto, abych se ohroženým dětem snažil pomoct jakýmkoliv způsobem. Je jedno, jestli jsou to peníze, dary nebo marketing. Důležité je, že jsem toho schopen a jsem tu pro ně a čím více jich to bude vědět, tím lépe, protože se potom mohou trochu méně bát světa, který je pro ně někdy děsivý. Mohou se na mě kdykoliv obrátit a já věřím, že jim budeme schopni pomoci v jakékoliv situaci. Sám jsem těch krizových zažil možná až příliš mnoho a vím, jaké to je, když potřebujete pomoci. Tak proto tady jsem, protože mi některé věci na světě nejsou jedno.

Proč právě Fond ohrožených dětí?

Moje charitativní aktivity jsou poměrně rozsáhlé, ale Fond ohrožených dětí je důležitá organizace, která se snaží čelit těm nejhorším lidským vlastnostem, které v nás dřímou a nevím, jestli existuje na světě podstatnější věc, než chránit děti. Osobně si myslím, že ne. Tak proto. Výš to dotáhnout vlastně už nemohu.

Svou první kolekci pro Klokart jsi vytvořil už v roce 2018. Co Tě přimělo k tvorbě dalšího motivu?

Grafická a textilní práce mě živila roky a neustále mě baví. Jsem rád, že mohu občas někde zúročit své zkušenosti a nějaký ten talent, aby to vydělalo peníze pro děti. V zásadě to ale nestojí za řeč. Věřím, že ohroženým dětem mohu pomoci i více než jen tvorbou motivů.

Tvé dva motivy se zdají být myšlenkově dost rozdílné…?

Nevím, já věřím, že každý den je dobrý den a také jsem si životem ověřil, že někdy je lepší počkat až na ten další, protože ten daný den se věci nevyřeší. V dnešním světě stále někam spěcháme, všechno chceme hned, okamžitě a když to nedostaneme, jsme z toho špatní, protože máme pocit, že nám snad něco uteče. Doba je rychlá jako smrt. Jenže ono ve skutečnosti neuteče nic, protože zítra je zkrátka taky den.

Vytváříš jeden úspěšný film za druhým, doma malý prcek, jak ještě zvládáš pomáhat?

Snažím se, ale samozřejmě toho nestíhám tolik, kolik bych chtěl, nicméně nakonec se ke všemu vždy dostanu. Čekají další projekty, další charity a další dobrodružství, a to je právě ono. Zítra je taky den. Možná ještě ne ten, na který čekáme, ale díky němu budeme zase o den blíž. Jsem celkem pověstný tím, že umím dotáhnout věci do konce a snažím se toho držet. Věřím, že se mi to podaří i s dětmi, a že jim aspoň trochu ulehčím jejich komplikovanou situaci.