KLOKART

Alžběta Jungrová

Je neuvěřitelná, krásná, odvážná, citlivá, obdivuhodná oceňovaná žena prestižními cenami v oboru, která si splnila svůj dětský sen být fotografkou, kdy si od své babičky vyprosila v první třídě svůj první foťák. Rozhodla se podpořit a pomáhat […]

Je neuvěřitelná, krásná, odvážná, citlivá, obdivuhodná oceňovaná žena prestižními cenami v oboru, která si splnila svůj dětský sen být fotografkou, kdy si od své babičky vyprosila v první třídě svůj první foťák.

Rozhodla se podpořit a pomáhat dětem v nouzi prostřednictvím projektu, protože zde velmi vnímá potřebu a důležitost. Sama říká „Dala bych jim fungující rodiny a krásné dětství, samozřejmě…ale na tohle nestačím, tak alespoň dělám, co umím a můžu.“ Právě tyto děti v Klokáncích, nedostávají ze svého rodinného prostředí možnost volby, zdravého emocionálního i fyzického rozvoje ani si plnit právě svůj dětský sen. „Každá zkušenost a setkání je jiné, každé vás ovlivní nebo zasáhne trochu jinak.“ Toto byl impuls k vyjádření její tvorby motivu, který znamená a skrývá v sobě velmi mnoho „JISTÉ JE JEN TO, CO CÍTÍME /ONLY WHAT YOU FEEL IS REAL“.

______________________________________________________________________________________________

Umíte si představit, že byste byla teta v Klokánku?

Tety y Klokánku obdivuji. Musí to být velmi náročná práce, především psychická.

Kdyby jste měla tu možnost, co by jste nejraději pro děti v ohrožení udělala? 

Dala jim fungující rodiny a krásné dětství, samozřejmě…ale na tohle nestačím, tak alespoň dělám, co umím a můžu.

Jak vznikl váš motiv, co vás inspirovalo?  

Byl to trochu zdlouhavý a náročný proces, ne všechny mé fotografie jsou vhodné….ale nakonec to dopadlo skvěle.

Co pro vás znamená věta, který jste na motiv použila?

Velmi mnoho. Věřím, že naše pocity jsou to jediné, co je opravdu reálné.

Byla jste posílána fotit na daleká a nebezpečná místa. Jak jste se k této práci dostala? A jaká z těchto míst ve Vás zanechala opravdu silné pocity a vzpomínky?

Fotím od dětství, začala jsem v novinách v Praze a pak už to šlo samospádem. Nejde vybrat jedno místo, pocit nebo vzpomínku. Každá zkušenost a setkání je jiné, každé vás ovlivní nebo zasáhne trochu jinak.