Naše klokánky

klokart

Ústecký kraj – Teplice

http://www.klokanekteplice.cz

O Klokánku

Klokánek se nachází v regionu, kde je vysoká nezaměstnanost i výskyt sociálních patologií. Klokánek se stává domovem dětí, o které se jejich rodiče nejsou schopni postarat. Umístěním dětí do Klokánka dostávají rodiče šanci, uspořádat si své poměry natolik, aby mohli opět převzít péči o své dítě – děti. Jestliže toho rodiče nejsou schopni, snažíme se, společně s kompetentními orgány, zajistit pro dítě rodinu náhradní.

Původně byl v Dubí u Teplic další Klokánek s kapacitou 8 míst, V září 2015 však zanikl.

Aktuální příběh

První příběh: Maminka Anetky a Šárky je prostitutka. Do ledna r. 2013 bydlela s holčičkami u „pasáka“. Nikdo nevěděl, že žena, která každé odpoledne a večer na hlavní silnici mává na projíždějící automobily, má dvě děti. Nikdy nepožádala o pomoc městskou policii, která trasu pravidelně kontroluje. Pomoc jí byla nabízena, protože často „pracovala“ s modřinami a byla stále hubenější. Až se ocitla v nemocnici, zbitá, nemohoucí, plačící za holčičkami. Pak konečně začala vypovídat.

Přivolaná policie zahájila trestní stíhání matčina „pasáka“ pro zločiny obchodování se ženami, ublížení na zdraví a znásilnění. Byla na něho uvalena vyšetřovací vazba. Holčičky – sedmiletou Anetku a šestiletou Šárku – si přivolaní pracovníci Klokánku odvezli do teplického Klokánku. Holčičky byly velmi hubené a vystrašené. Bály se svlékat a koupat. Pod polštáře a matrace si schovávaly jídlo. Pak se tetám v Klokánku svěřily s tím, že často mívaly hlad a taky s tím, že na ně „strejda“ sahal, že ony musely sahat na něj a ještě horší věci. Taky je bil, ale ne tak, jako maminku.

019

Trestní stíhání „strejdy“ pak bylo rozšířeno ještě o pohlavní zneužívání holčiček. Maminka se zatím zotavovala ze svých zranění, hojily se jí zlomeniny a zhmožděniny, po psychické se její stav nelepšil, přestože jí pracovníci Klokánku zajistili možnost ubytování v azylovém domě i s kompletním vybavením. Matka byla apatická, radost jí nedělaly ani návštěvy holčiček. Znalci u matky konstatovali posttraumatickou stresovou poruchu a z chirurgického oddělení nemocnice byla přeložena na psychiatrické oddělení a odtud pak do psychiatrické léčebny, kde se dokonce pokusila o sebevraždu.

Holčičky se zatím Klokánku adaptovaly, radostně přijímaly veškeré dětské aktivity, užívaly si hojnosti dobrot, které jim klokánčí tety rády vařily aby už nebyly tak hubené i pěkného oblečení, které do klokánku nosí hodní lidé. Z děvčátek se staly velké parádnice, přestaly se stydět. Z vystrašených holčiček, které se nesměly s nikým bavit, se stala rozesmátá sluníčka. Proto i nástup děvčátek do školy proběhl téměř bez problémů. Matčin zdravotní stav se zlepšil až po prodělané elektroléčbě. Poté byla schopna propuštění z léčebny, opět se začala zajímat o osud svých dětí, a proto jí bylo zprostředkováno ubytování v azylovém domě pro rodiny s dětmi, kam si holčičky začala brát na víkendy.

Bohužel po necelém měsíci matka azylový dům opustila, odešla k příbuzným svého „pasáka“. Ten byl zatím odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let. Hned první den svého „návratu“ matka provozovala prostituci. Za holčičkami ještě do Klokánku občas přišla, opět ale byla apatická a jediné, o čem s holčičkami mluvila, bylo, aby odvolaly své tvrzení o pohlavním zneužívání. Čím víc se matka holčičkám svým způsobem života vzdalovala, tím víc se prohluboval jejich vztah s „klokánčí“ tetou.

Počátkem dubna r. 2014 byly obě holčičky svěřeny do pěstounské péče „klokánčí“ tetě. Teta si je už odvezla k sobě domů, sice už v Klokánku nepracuje, dvě holčičky ale získaly „náhradní mamku“ jen pro sebe. Anetku a Šárku proto v Teplicích potkáte jen tehdy, kdy přijedou navštívit své bývalé kamarády a tety z Klokánku. Daří se jim dobře, držme jim palce.

Druhý příběh: Když se rodiče Karlíka rozešli, bylo mu sedm let. Jednoho dne se tatínek odstěhoval a on zůstal sám s maminkou. Snažil se chodit dál do školy, někdy to ale nešlo, maminka nevstávala a on neměl žádné oblečení. Někdy měl hlad, maminka odešla ven pro jídlo a dlouho se nevracela. Pak přišla, naházela věci do igelitových tašek, vysypala mu z tašky učení a do tašky nacpala jeho věci. Pak společně odešli, prý se stěhují. Odešli bydlet k maminčiným známým, pak zase k jiným a zase k dalším. Karlík na školu už jen vzpomínal. Jídlo si začal hledat v odpadkových koších. A pak už nebyli žádní kamarádi, kteří by ho u sebe i s maminkou nechali přespat. Od popelnic znali hodně bezdomovců a tak odešli s nimi na kraj města do lesíka, kde bezdomovci přespávali….

Jednoho dne ráno se z lesíka ozýval usedavý pláč. To plakal Karlík. Bylo mu zima a stýskalo se mu po tatínkovi. Ani nevěděl, kde má maminku, mezi spícími lidmi jí nenašel. Na pláč dítěte upozornili lidé, venčící své pejsky poblíž, strážníky městské policie. Ti provedli šetření a mezi bezdomovci našli plačící dítě, které volalo po svém tatínkovi. To už na místo přišla i matka. Karlík k ní ale odmítl jít, bál se jí. Strážníci přivolali sociální pracovnice, které dítě odvezli do Klokánku v Teplicích. O umístění Karlíka v Klokánku pak rozhodl i soud – byl podzim r. 2015.

V Klokánku se Karlík umyl, dosyta najedl a spal a spal a spal. Po probuzení se začal seznamovat s ostatními dětmi v bytě a s tetou, která se o něho postarala. A zase hodně baštil a vyprávěl o svém tatínkovi, jak se mu po něm stýská a že neví, kde je. Z ustrašeného dítěte se postupně stával veselý chlapec. Skamarádil se s ostatními dětmi, začal navštěvovat novou školu, měl radost z nové aktovky a školních pomůcek. Měl radost, že mu to sluší, že je čistý a voňavý. Ve škole už od něho nikdo neodsedával. Bavily ho výlety, rád ale pomáhal i tetě v bytě, kde měl pokojík s mladším kamarádem Vašíkem.

Největší radost měl Karlík, když se po několika týdnech jeho pobytu v Klokánku objevil jeho tatínek. To bylo pusinek a objímání!!! Dalo velkou práci Karlíkovi vysvětlit, že s tatínkem nemůže odjet. Že o tom musí rozhodnout nejdříve sociální pracovnice a pak i soud, že jim tatínek musí osvědčit, že má vyhovující podmínky pro péči o Karlíka. Trvalo několik měsíců, než si tatínek mohl Karlíka z Klokánku převzít. Naštěstí jeho láska k dítěti byla veliká, dokázal přesvědčit sociální pracovnice i soud, že se o chlapce dokáže postarat. Našel si práci, vhodné bydlení a nakonec i přítelkyni, kterou si Karlík při návštěvách oblíbil.

Na jaře letošního roku odjížděl Karlík z Klokánku se svým tatínkem do svého nového domova jako zdravé, sebevědomé dítě, dosahující ve škole výborných výsledků. Držíme mu palce, aby už si pláčem nikdy pomoc přivolávat nemusel…

Co z projektu klok.art budeme financovat?

Provoz zařízení, úhrada školného v MŠ, letní pobyty, obnovení vybavení bytů, údržba vnitřních prostor klokánku.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace